2023 - Rok Mrni...

V roce 2023 měla Stáňa hrací pauzu. Po dvaceti letech cestování a koncertování se rozhodla stopnout své účinkování v kapele a odpočívat. Tedy, ona samozřejmě chodí normálně do práce, celou dobu to tak měla, zatímco Jan odešel v roce 2020 na volnou nohu a předtím byl už několik let v práci na částečný úvazek. Takže se není proč divit a přejeme jí všichni, aby nabrala hracích sil, neboť nám všem na pódiu chybí!

Do kapely nastoupil jako alternace skvělý muzikant Aleš Mrnuštík. Znát ho můžete především z kapel Ležérně a Vleže, Veselá Bída a Noca. Všechno jsou to vlastně už místní Valašské legendy a Aleš v nich ukazuje svoje mistrné muzikantství publiku plnými doušky, kdyby teda mohly uši pít.

Odehráli jsme v tomto mužském obsazení kolem sedmdesátky koncertů. Jezdili jsme tak moc, že ke konci sezóny dokonce zavládla v kapele poprvé regulérní ponorka. Ale, když víte, proč jste spolu, tak je to jen bouřka, která se přežene. Můžeme pořád jezdit jedním autem a snášíme se rádi, jelikož hudba spojuje!

Co do významnosti jednotlivých hraní, nebo nějakých zážitků se nebudu rozepisovat, to by bylo na knížku. Jen heslovitě. Jurovi se na jaře posral PAD, tak koupil nový. T5 se rovněž srala, na sklonku roku má opravenou hlavu, což byla darda, tak tomu autu přejme spousty kiláků bez oprav. Alešovi uletěl na jeho kontrabasu kolík, což píšu, aby mu nebylo líto, že se mu nic taky neposralo. To jsou všechno provozní ztráty. Vše to bylo vyváženo nádhernými koncerty, kde energie proudila a publikum zpívalo a zářilo nám zpátky naše plameny. Boží to bylo tradičně třeba v Telči. Krásný v Písku u řeky, nebo třeba v Ludvíkovicích či na hradě Choustník. Když se v myšlenkách ponořím do vzpomínek na koncerty, vybavuje se mi hlavně radost. Když to takto budu mít každý první leden až do smrti, dává to tu smysl miláčci.

Jinak i můj hudební život mimo kapelu byl pestrý. Hrál jsem několikrát živě při projekci němého filmu Terje Vigen po kinech. Jakoubka byla se mnou. V červnu jsem natočil poslední díl magazínu Mezi pražci, po 12 letech došly Pavlu Strakošovi síly. Na Noe zůstalo Cvrlikání. Taky jsem konečně dokončil veškerou registraci nahrávek na Intergramu a k mé radosti mi přišlo skoro pade! Odehrál jsem s Wolfem několik koncertů po gymnáziích a navalil do děcek ty básnířkové songy, až z toho byly paf. V Banátu mi bylo božsky. V hlavě si dokončuju pokračování Wolfa, které bude věnováno básnířkám z CZ a bude to nádherný, jelikož to udělám tentokrát s hosty. Navíc jsem plný melodií, které si střádám na novou desku kapely a to bude taky ah! Těším se, těšte se!

Jan