2003 - Rok Krtka...

Tento rok jsme začali koncertem v dnes již zaniklé vsetínské čajovně U mlýna a pokračovali směrem k létu, hraním na různých místech. Podařilo se nám stanout v jeden večer na jednom podiu s Radůzou, s kapelou Jablkoň, nebo s Žalmanem a jeho spolem. Bylo to tehdy pro nás hodně trémotvorné, Staňka omdlévala, já zvracel před vystoupením na toaletách. Vůbec jsme nevěděli, jak se na podiu chovat, jak se zvučit, co chtít po zvukařích, co nechtít po zvukařích. Možná právě proto jsme začali na Vsetíně v malém sále DK pořádat pravidelné hudební pořady s názvem Folkování pod Žamboškou. Bylo potřeba se naučit chodit a být na podiu. Dodnes si vzpomínám na první večer, o který jsme se dělili s Pepou Streichlem. Nanosil jsem před jeviště, tehdy ještě plný ideálů o plných sálech, snad padesát židlí. Přišlo čtrnáct lidí. Víceméně rodina. Další koncerty FpŽ už byly naštěstí lepší, v témže roce jsme ještě stihli pozvat na Vsetín kromě jiných třeba Evu Henychovou, Iva Cicvárka s jeho Okem a zahrát si s místní jazzovou legendou Jazzevčíkem. Nahrávku písně Tři psi s Jazzevčíky mám schovanou v archivu jako pěknou raritku. Stěžejní událostí roku 2003 bylo samozřejmě získání písničkářského Krtka na festivalu Zahrada v Náměšti na Hané. Bylo to velmi příjemné, zahrát v amfíku pro tu spoustu lidí, zájem o nás ve folkových kruzích stoupl, na Vsetíně to tehdy dokonce vyšlo v novinách. Dostat takovou cenu je fajn, udělalo nám to radost. Měli jsme tehdy cca osm hotových písniček a všechno se s námi začalo točit jaksi rychleji. Tehdy jsem si položil v duchu takovou otázku. Proč hraju? Kvůli Krtkovi?... Odpověděl jsem si na to v zápětí. Hraju a píšu, abych přežil. A protože mě baví lidi trochu bavit, trochu dojímat a působit jim celou škálu pocitů, od pocitu ztotožnění s mým názorem až po pocit trapnosti a nesouhlasu. Něco jim ze sebe dávat a Něco si od nich brát. Neměl jsem chutě někoho vyburcovat. Na to kašlu. Nejsem takový. Buďto rozesmát, nebo skrzeva hudbu a text přitáhnout jeho mysl k nějaké zásadní věci. Takže míti Krtka na poličce je fajn. Ceny ke snažení lidí o cokoliv přeci odjakživa patřily. Ale primárně o ně doufám nikomu nejde. A kdo říká, že se o nic nesnaží a přitom leze před lidi, tak si trošku lže do kapsy.