Málem bych zapomněl

Vězím s nohou zaklíněnou v hlubině

Modrá hloubka sklapla jako past

Zorničky mi páraj ptačí hlídky

A spojujou mě s tebou přes propast

 

Je červen 

A já

Na zádech v travách

Hryžu ret 

Je červen 

A ty 

Ve vlaku 

Nade mnou

Letíš

 

Oblaka jak vlaky lidských duší 

Totiž berou si nás na poslední z cest

A jakmile jsou v hlavách tvýho lůžka 

Nemůžeš už nástupiště splést 

K tobě s jarem vítr poslal expres

ani nestihli jsme dopít hrnky káv 

A že stesk je hroznej a já chci s tebou mluvit

Tak tu s nohou v nebi trčím na pozdrav

 

Je červen 

A ty 

Jsi už měsíc pryč 

Mami tady je červen! 

A já

Na to konečně přišel

 

Jediný co si můžem dát na tomhle světě 

Jediný co si smíme dát, co za to stojí 

Jediný co si tady musíme dát navzájem 

Je čas, je čas spolubytí!

 

Tak než zruším nožní připojení 

A zbude po něm slehlá luční směs 

Ještě vryju patou větu do oblohy 

Že sem přijdu brzy dát řeč jako dnes

 

Málem bych zapomněl brácha s tátou spolu nemluví 

Málem bych zapomněl tvoje smrky nad barákem asi zešílely touhou, ten pyl je všude, úplný žlutý mraky smrčí lásky 

Málem bych zapomněl ségra se mi zdá po dlouhý době konečně trochu šťastná, asi má chlapa 

Málem bych zapomněl, šli jsme ti zapálit svíčku, ale vyhnal nás hrobník, že je po zavíračce a jak tě znám, asi by ses tomu smála